I LOVE PUNK
punk | |||
|
TAKŽE, V NEJBLIŽŠÍ DOBĚ SEM PŘIBYDE SPOOUSTA VĚCÍ O FAŠISMU, NACISMU, ANTISEMITISMU, KOMUNISMU, SOCIALISMU, KOLEKTIVISMU, O SOUČASNÝM NEONACISMU, ANARCHISMU A HNUTÍ ANTIFA. myslim, že je potřeba upozornit na to, že to fakt neni nic skvělýho, teda až na antifu /heh - nvm esli to mám skloňovat?/ každopádně, poslední dobou sem se s tim hodně zabejval, takže určitě se to tu odrazí a pravděpodobně ve velkým. články, rubriky atd
19.01.2009 -
HISTORIE HNUTÍ OI - (část první)Po roce 1978 se většina britských punkových kapel začala komercializovat. Ne všechny, několik bandů vzniklých před rokem 1977 toho z nejrůznějších důvodů nemíní nechat a ještě více se zradikalizovaly. Jedním ze stylů, jenž začal vznikat v tomto období bylo oi. No a pokud chceme psát o oi, nemůžeme se vyhnout Sham 69, jejichž zpěvák měl v té době fůru starostí. Na koncerty kapely se totiž scházely stále větší bandy divokých skinheads dělat bordel. Dost ho to štvalo, což ale působilo poněkud nevěrohodně, jako by neposlouchal své vlastní desky. Třeba singl "If the Kids Are United", který se stal opravdovou hymnou fotbalových chuligánů. Koncem 70. let začalo období, ve kterém tzv. ultrapravice (k tomu, proč jsem napsal tzv. ultrapravice se vrátím později v samostatném článku) pochopila, že dělnická mládež by se mohla stát úrodnou půdou pro její populistické a xenofobní postoje. Pokouší se na ni působit v místech, kde se hromadně scházela, tedy na fotbalových stadiónech, za což Jimmy Pursey samozřejmě nemohl. No a mezi novými adepty Národní fronty se objevila i část fotbalových válečníků, skinheads, kteří se vykašlali na původní ideje hnutí a na černou muziku z britských kolonií, začali poslouchat punk a chodit na koncerty Sham 69. Kapela prodávala ještě více desek a jejich koncerty se stále častěji stávaly mondénní událostí, kde si znepřátelené gangy přišly vzájemně rozkopat palice. Starý dobrý Jimmy navíc zcela bezelstně ;-)))) přilil benzín do ohně, když Sham 69 nahráli další velkou hymnu o druhé nejdůležitější aktivitě skinheads a fotbalových hooligans, tedy o nezřízené konzumaci piva, - - - - - samozřejmě. "Hurry Up Harry" vyletěl až na desáté místo Top 50, veřejná produkce bandu se stala ještě divočejší a násilnosti mezi fans rozhodně nezmizely. Členové Sham 69 tvrdili, že za to nemohou, ale přesto každý koncert začínali reklamním šotem "pacifistického" Kubrickova filmu "Mechanický pomeranč", po němž následovala národní hymna "Land of Hope and Glory", čímž okamžitě nastavili tu správnou atmosféru v sálu. Sham 69 začali hrát na nejrůznějších festivalech proti rasismu a nakonec úplně přestali koncertovat. Přesto se jim nepodařilo smazat nálepku problematické kapely. Jejich desky šly navzdory všemu pořád na odbyt. Ještě než Jimmy Pursey uzavřel kapitolu a nahrál desku Animals Have More Fun, kterou produkoval Peter Gabriel (!), stačil předat štafetu dvěma začínajícím kapelám: Cockney Reject (produkoval jim první singl) a Angelic Upstarts (uzavřeli smlouvu s jeho firmou JP proction, filiálkou Polydoru). Další z z tvrdého jádra, který to nevzdal, byl Charlie Harper a jeho UK Subs. Poprvé se objevili na směsce Farewell to the Roxy někdy v dubnu roku 1978, kde vypálili klasiku "I Live in a Car". Diskžokeji z BBC a známému propagátorovi alternativní scény Johnu Peelovi se song natolik zalíbil, že kapele nabídl super plán. Chtěl jim zaplatit nahrávku singlu, nicméně UK Subs zatím podepsali smlouvu s GEM, což byla filiálka známé gramofonové firmy RCA. John Peel jim však pomohl k tomu, že měli slušný komerční úspěch. Všechny singly a desky, které vydali v období 79-80 se dostaly do Top 40 a velmi dobře se prodávaly. Harper se patrně díky svému věku a díky tomu, že byl opravdový a na nic si nehrál, stal jakýmsi starším bráchou a mluvčím punkové scény a nastupující druhé vlny punku. V letech 78-79 se v Británii objevily desítky nových kapel poté, co jejich členové navštívili koncert Clash, nebo Sex Pistols, nebo je viděli v televizi. Nelíbil se jim však vývoj punkových kapel první generace, které se posunuly k popu, nebo new wave. Muzikanti vesměs pocházeli z dělnických rodin a žili na sídlištích obklopující velká průmyslová města. Oproti prvním punkům, kteří se chtěli odpoutat od prostředí, ve kterém vyrůstali, byli punkové druhé vlny hrdí na svůj původ. A nejen to, jejich původ a kulturní prostředí, ve kterém žili, určoval i módu, názory a zvuk kapely. Ať už to byli příslušníci hnutí Punk not Dead, Oi, nebo Anarcho-punks, jedno měli společné, moc jim nezáleželo na upraveném vzhledu, byli špatně vychovaní, nepříliš vzdělaní a byli na to hrdí.
oi! oi! oi!
19.01.2009 -
HISTORIE HNUTÍ OI - (část druhá)
Mimo to, že svůj osud odevzdali do rukou Jimmyho Purseye, měli Angelic Upstarts a Cockney Rejects společnou ještě jednu věc a to kontakt na novináře Garryho Bushella. No a to byl jakýsi synek požárníka a velký fanda the Clash, který se vyškolil na žurnalistu ve stranickém tisku Socialist Worker Party (britská obdoba Komunistické strany Československa-Československé strany práce, kterou založil levicový extrémista a bývalý důstojník STB Ludvík Zivčák alias údajně policií zabitý student Šmíd během tzv. sametové revoluce). Ale zpět k britskému punku. Garry Bushell si vytvořil časopis Napalm a posléze se stal členem redakční rady hudebního týdeníku Sounds. Začal bojovat za kapely, na které jeho novinářští kolegové pohlíželi s pohrdáním jako UK Subs, Menace a Sham 69. No a navíc, což se mu musí přiznat, měl čich na to, že dokázal vycítit budoucí populární trendy už v době jejich zrodu. Jako jeden z prvních hudebníc kritiků se začal zajímat o revival mod, o ska a o NWOBHM (New Wave of British Heavy Metal), což bylo v té době hnutí srovnatelné s punkem, (stejná energie, stejný nedostatek finančních prostředků, ale sakra smysl pro to, aby se s tím poprali a dosáhli úspěchu; jo, jasně, NWOBHMisti byli navíc poněkud chlupatější, než oipunks a instrumentálně úplně v jiné lize, Mötorhead a tak..... ). V květnu roku 1979 se Garry poprvé setkal s muzikanty z Cockney Rejects, což byl kvartet vedený dvěma vykutálenými bratry a zároveň amatérskými boxery slušné úrovně z rodiny dokera pocházejícího z proletářské části Londýna East End. Ale hlavně se jednalo (a na to nesmíme zapomenout) o fanatické příznivce fotbalového klubu West Ham FC. Začali koncertovat někdy v roce 1977, no a a o dva roky později jim díky manažerovi Garrymu Bushelovi Jimmy Pursey ze Sham 69 produkoval jejich první ep "Flares and Slippers", jež vyšlo u Small Wonder Records v létě roku 79 a na němž byl i hit "Police car". Oba dva jim pak pomohli k tomu, že podepsali smlouvu s EMI. Jediný opravdový problém, který tehdy Cockney Rejects vlastně měli, byl jejich fanatismus pro West Ham, neboť většina jejich fans byla ovlivněna nacionalistickou ideologií Britské národní fronty. A tak se jejich koncerty staly dějištěm zuřivé války mezi nejrůznějšími hooligans, jako byly ideologicky nepřátelské gangy skinheads, a také mezi fanoušky West Ham a jiných fotbalových klubů. Došlo to až tak daleko, že po koncertu v Cedar Club v Birminghamu v roce 1980, který skončil mohutnou totální bitvou mezi kapelou a jejich fans na straně jedné a dvě stě skinheads, fandům klubu Birmingham City na druhé straně fronty, Cockney Rejects přestali hrát na veřejnosti. Poté, co vydali tři klasická oi alba Greatest Hits I, II, & III, se kapela poněkud uklidnila a od roku 1981 a desky "The Power and the Glory" se začala orientovat k poněkud komerčnější muzice, nebo lépe řečeno k hudbě, která již nevyvolávala tolik nepřátelských polemik. Angelic Upstarts měli v té době také spousty problémů, ale na rozdíl od Cockney Rejects se jednalo hlavně o nejrůznější nedorozumění s místní policií. Vznikli v létě roku 77 poté, když zpěvák Mensi (horník) a kytarista Mond (elektrikář) viděli na koncertě the Clash. Oba dva pocházeli z dělnického sídliště v South Shields na severo-východě Anglie. Angelic Upstarts do toho bez jakýchkoliv rozpaků praštili hned prvním singlem a songem "The Murder of Liddle Towers", ve kterém obvinili policisty z toho, že zabili boxera Liddle Towerse během drsného výslechu ve vazbě. No a nevyměkli ani druhým flákem "Police Oppresion", jenž poněkud rozlobil policii v místě jejich bydliště. Prostě si od té doby v regionu nezahráli. Mensi to všechno ještě završil svými všeobecně známými sympatiemi k extrémně levicové Socialist Worker Party. Na jednom z koncertů, který se odehrával v nějakém vězení Mensi muklům rovnou doporučil, aby zůstali v chládku, pokud Margaret Tchatcher (tehdejší konzervativní britská premiérka) vyhraje příští volby a punkům na koncertech radil, aby volili levici, protože Margaret jinak zničí britské odborové hnutí. Kapela podepsala smlouvu s Warner Brothers a ještě v roce 79 stihla vydat úspěšný singl s flákem "I´m an Upstar." Jejich rostoucí pozice na britském gramofonovém trhu se však začala poněkud komplikovat díky hromadě fans, kteří se pojmenovali Upstart Army a kteří začali pravidelně navštěvovat jejich vystoupení. Nemusím snad dodávat, že Upstart Army byla složena výhradně ze skinheads. Všechno se ještě zhoršilo někdy v srpnu, když na jejich společný koncert s Cockney Rejects v londýnském Electric Ballroom dorazila horda skins patřících k extrémně nacionálnímu hnutí British Movement, což byla v té době jedna z frakcí Národně socialistické strany (National Socialist Party) otevřeně se hlásící k ideologii nacismu. Jejich specialitou byly (jak jinak) násilnosti na koncertech a fotbalových zápasech. Podobné události se stávaly celkem často, koncert v dubnu stejného roku ve Wolverhamptonu skončil všeobecným a totálním masakrem, neboť několik desítek rozvášněných příslušníků National Front nepřestávalo hajlovat ani po marných pokusech Mensiho o zvládnutí situace. No a není se čemu divit, kapele to začalo mediálně docela škodit. Garry Bushell to však nemínil vzdát a představoval si to tak, že by mohl vytvořit nové hnutí na základě fanoušků a muziky Cockney Rejects a Angelic Upstarts. Navíc mu do jeho kanceláře v Sounds chodilo stále více a více poštovních zásilek s demo nahrávkami nových skupin a tak začal cítit, že se děje něco nového, něco, co pojmenoval "New Punk". Nakonec ho EMI pověřila tím, aby sesbíral nejlepší songy a udělal z toho všeho směsku, což se stalo. Deska vyšla v roce 1980 a jmenovala se Oi, the Album.
31.01.2009 -tak sem hodim zase neco new
Punk je hudební a životní styl. Anglicky toto slovo znamená nesmysl, výtržník. Toto označení se používalo pro nekvalitní hudbu. Punk jako hnutí vznikal postupně, přesto za jeho vznik bývá zpravidla označován rok 1976. Především v Anglii tento styl nebyl chápán pouze jako hudební záležitost, ale i jako věc životního stylu. Punkeři se pak programově stavěli proti společnosti a propagovali protikladný životní styl, kdy kritizovali především přetvářku a „honbu za penězi“. Tento životní styl během krátké doby vedl k určité pasivitě a s hnutím se často šířily drogy. Stěžejním heslem punku je No Future! - žádná budoucnost. Ze strany vyznavačů punku se lze často setkat s tvrzením, že základem punku je provokace. Hudba a tanec
 Hudebně se punk vrátil k počátkům rocku, tzn. využívání jednoduché melodie zpravidla o třech akordech, v extrémních případech i pouze dvou, akordů a ostrému, většinou satirickému textu. Punková hudba stojí především na textech písní, mají za účel poukazovat na současné problémy doby tak zvaným přímým rychlým a úderným nakopáváním. Za počátek punkového hnutí se často považuje působení skupin Sex Pistols, (kterou velice paradoxně svými komerčními myšlenkami proslavil Malcom McLarren), The Clash a Ramones. Ve skutečnosti se o podobný styl již asi o deset let dříve pokoušela řada jiných skupin, např. Stooges či Velvet Underground, které se s ním ovšem neprosadily. V bývalém východním bloku patřila punková hudba mezi zakázané proudy, přesto i zde vznikala řada skupin, které ji napodobovaly (např. HNF, FPB). Po pádu komunismu se tento hudební a životní styl začal prosazovat i zde. S punkovou hudbou je spojen i speciální chaotický tanec - pogo, který vyšel z klasického poskakování na místě. Účastníci tohoto tance se snažili dopadnout vždy zpět na místo, odkud vyskočili. V dnešní době pogo tanec nemá určená přesná pravidla. Uplatňuje se při něm prudké kývání hlavou, máchání rukama, skákání v rytmu bicích (nebo i mimo rytmus) a zběsilá interakce s ostatními tanečníky. Punk a móda
Takto může vypadat účes „číro“  Hlavním cílem oblékání příslušníků punkového hnutí bylo od počátku především šokovat ostatní. V počátcích u mnoha punkových skupin proto najdeme svastiky (obrácenou svastiku používali nacisté jako hákový kříž). Později, když se punk dostal do pozice odpůrců fašismu, četní členové toto chování omlouvali tím, že cílem bylo pouze šokovat, mnozí odborníci se ale domnívají, že se jednalo o jistý souhlas s některými rasistickými myšlenkami. Brzy se vyvinul jiný styl oblékání, jehož vyznavači chodili oblečeni ve špinavých, roztrhaných jeansech a v triku s nášivkou nějaké populární punkové skupiny (velmi často The Exploited či Sex Pistols). Velmi častým doplňkem byla bunda křivák a boty glady. Vše bylo doplněno velkým množstvím spínacích špendlíků. Punková móda vyvinula i speciální účesy - kohouta (číro, píla) či bodliny. V průběhu 90. let 20. století došlo k rozvoji subkultur a hudebních stylů ovlivněných punk rockem. V souvislosti s tím došlo i k uvolnění vztahu mezi hudební a módní stránkou subkultury - jinými slovy, každý se chová svobodně, a poslech nejrůznějších hudebních směrů vycházejících z punk rocku už není tak často spojován s nějakým konkrétním image nebo stylem oblékání.
Český punkáč
Punkeři jsou specifičtí svojí části oděvu. Každá jeho část má pro punkery nějaký smysl nebo hluboký ideologický význam. Prvky na jejich oblečení nejsou bezúčelné a většinou na něco poukazují. Číro je identický znak, s nímž se většina punkerů ztotožňuje, má významů hned několik. Kromě již výše zmiňovaného šokování byl jeho prvotní význam odlišit se od hnutí skinheads, kteří měli hlavu vyholenou úplně. Číro má být také přirovnáním indiánskému bezstarostného životu „po svém“, který ukončil příchod moderní civilizace. Obojek lze u některých vyznavačů punku spatřit jako módní doplněk . Většinou bývá ozdobený kovovými hroty či jinými ornamenty specifickým pro tento styl. Má být symbolem poukázání na otroctví společnosti všech státních zřízení a systémů bez vůle občanů se rozhodnout bez toho, aniž by za ně museli rozhodovat jiní. Ať už se jednalo o otroctví, monarchie, republiky, fundamentalismu, fašismu nebo demokracie. Roztrhané triko a džíny mají za účel provokovat. Ať už úmyslně či nevědomě tím ale také otvírají otázku, zda je možné člověka posuzovat pouze podle toho, jak je oblečen. Dnes se objevuje stále víc lidí, kteří berou punk jen jako módu a ne jako životní styl. Poukazují tím například na tzv. „šampony“, kteří si na hlavě gelují „číro“, které vlastně ani čírem není. Pravé číro je jeden jediný pruh vlasů na hlavě, zbytek hlavy je vyholen.
Punk a jeho původČást názorových proudů, módy a stylu oblékání pro punk pocházela od členů subkultury vyskytující se ve Velké Británii v 70. letech 20. století a zvané skinheads. Hnutí Skinheads ve svých raných kořenech nebylo rasisticky orientované. To dokazuje i slavná píseň z této doby Skinhead monstomp [1]. V klipu uvidíte členy skupiny The Specials z roku 1979, kde zpěvák oslavuje hnutí skinheads, byť sám je přitom černoch. V těchto dobách to bylo normální, ovšem až v 90. letech někteří členové tohoto hnutí přejali rasistické myšlenky a začalo se utvářet novodobé hnutí skins, přesněji neonacistů, kteří už se skinheads, nebo punkem nemají pranic společného. Odtud skinheads převzali těžké boty a vystupování proti modernizaci společnosti, touze po penězích a proti amorálním duševním hodnotám. Potřebovali se ale nějak odlišit od výchozí skupiny, čehož dosáhli právě vytvořením pruhu uprostřed hlavy tzv. číra. Různých subkultur v hudbě, oblékání a životním stylu, které se tak či onak ovlivňovaly, ale na konci 70. a začátkem 80. let existovala celá řada - nejen skinheads (kteří sami o sobě zase nahrazovali jiný předchozí styl zvaný mods - neboli „modernisti“). Punk-rockeři ve skutečnosti zřejmě měli nějaký vztah i ke starší subkultuře Britských ostrovů zvané rockers (v podstatě šlo o motocyklové gangy).
Punk dnes
|
